Project Description

Kůže je největší lidský orgán. Slyšel jsem někde, neměřil jsem to. :)

Ale co je důležitější, když mě zlobila kůže, tak jsem přemýšlel, co by ona mohla symbolizovat. A vyšel jsem z toho, že kůže je hranice mezi mým vnitřkem a tím, co je okolo mě.

A s kůží jsem měl několikero typů problémů.

Začalo to atopickými ekzémy. Kdo je má, nebo měl, tak tuší, že to není úplně příjemný. Člověk se furt drbe, … To jsem měl od dětství, od narození. Ale potom později to mělo dramatičtější průběh. Já jsem měl dlaně do krve rozpraskané takovými různými hlubokými kaňony. To, co dřív bývalo vráskou, tak najednou bylo prostě krvavou rýhou.

No, ale důležitější je, co to znamená. A moje ekzémy kousek po kousku na dlaních i jinde po mém těle odezněly v momentu, když jsem přestal mít strach. Z různých věcí.

Ekzémy na pravé ruce byly zápěstí i loket je flexibilita ohledně mého otce. (už žen strany prohozeny, pozn.) To je mužská energie, on zastupuje mužskou energii, cokoliv s pravou rukou pro mě souviselo s mým otcem. S tátou.

To znamená ekzémy, když si něco drbete, když vás něco svědí, tam jde o tu metaforu. Když mě něco svědí, musím tam podrbat. A ono mě to svědí, I když by nemusela, protože přirozený stav je zdraví. Takže tam asi třeba hledám něco, co tam není. Anebo mě otravuje něco, co tam není.

Tak jsem se drbal. Svědomitě. Do krve. Jasně.

Dlaně v mém případě, už jsem je zmínil, byly zase metaforou toho, čeho se dotýkám. Takže čehokoliv, co jsem dělal.

A já jsem zjistil, že jsem měl strach se čehokoliv dotknout. Ne vědomě, ale podvědomě. To je ten problém.

Protože člověk svoje podvědomí, asi 90% své osobnosti, slyšel jsem, si neuvědomuje. Ale to nic nemění na tom, že to dokáže nastartovat ekzémy, kdy mi do krve rozpraskaly ruce.

A já jsem se přestal bát se dotýkat. S něčím pracovat, jakoby. A ekzémy pominuly. Už je to asi 10 let nebo i víc.

Potom ještě existuje jiný typ strachu ohledně vlastní iniciativy, vůle, sebeprosazení. A to byla v mém případě pravá noha. To byl vysloveně strach, měsíce křečí, nic moc, ale třeba to pro vás nebudou měsíce, jenom vám bude stačit objevit můj blog.

Tak a potom ještě existuje jiný typ strachu, potom jsem ještě zažil, že mi byl vymazán pocit, že se mi něco líbí nebo nelíbí. Byl vymazán z ní pasivně. Vymazal jsem ho já, jako dítě, když jsem nerozuměl tomu, co se děje okolo mě. A souvisí to pro změnu se schopností chodit a o tom bude další video.

Přeju vám odvahu a dobrý pocit, protože ke strachu není důvod.

Veselé objevování přeju. :)