Reference a zpětná vazba mých klientů, čtenářů,

terapeutů a dalších

1) reflexe vlastní historie a sebe rozvoj jako životní styl

2) neustále jsi otevřený příležitostem se rozvíjet a progres je vidět a radost pozorovat

3) máš zkušenosti s velmi těžkými problémy– naučit se chodit, vidět, mluvit atd… jsi vyjádřením, manifestací toho, co se dá dosáhnout, když člověk správně chápe svou mysl a tělo

4) jsi velmi otevřený sdílet cokoliv, na co jsi přišel a co jsi prožil. To není samozřejmost. Jiní by si svá tajemství drželi pro sebe. Ty sdílením ukazuješ souvislosti jiným.

5) příklady, které sdílíš, nabízíš člověku se záměrem se skutečně posunout možnost toho posunu velmi rychle dosáhnout.

6) sám jsi příkladem své změny. Navenek stejný jako dřív, ale energií velmi odlišný. A příklady táhnou. Když se to povedlo tobě, mně se to může povést také.

7) máš schopnost pomáhat jiným lidem a vůli vidět jejich problémy jejich očima, díky čemuž při tobě sami lépe chápu a řeší, co je velmi dlouho trápilo. Přitom jsi schopný nabídnout pointy, které je samotné doteď nikdy nenapadly. Vidíš věci, které neviděli.

Přečetla jsem Vaši knihu, je to velmi inspirující čtení, upřímné, logické a dodává klid a rozvahu, přesně to jsem potřebovala. Moc Vám děkuju.

Proč Vám lidi chtějí věnovat pozornost?

–            Silný příběh – muž, co měl zdánlivě všechno, o všechno přišel, ale nevzdal se!

–            Naděje, kterou svým příběhem přinášíte lidem s podobným údělem (dětské trauma, které somatizuje, zažilo hodně lidí, najdou se ve vašem příběhu)

–            Hledání smyslu i ve sračkách

–            Nejste oběť

–            Nenecháte se zviklat názory chytrých, ať lidí z okolí nebo lékařů, máte obrovskou víru, která je hnacím motorem všech – to si myslím, že byste měl na to hodně poukazovat

–            Schopnost pojmenovávat, co se vám děje uvnitř

Matúš se k Nadačnímu fondu Melodio připojil v ten pravý moment – právě když jsme začali spolupracovat s novou klientkou s roztroušenou sklerózou, která je na vozíku. Matúš se pro ni stal mentorem a ukázal jí nový způsob myšlení, který sám použil k sebeozdravení – od ležícího člověka až k tomu, kdo plně chodí. Naše klientka v něm našla obrovskou inspiraci, která jí pomohla překonat mnohé útrapy nemoci.

MATÚŠ ŠKORÍK – zpětná vazba na dvouletou spolupráci

Matúš je živým důkazem, že spojení hluboké sebereflexe spolu s analytickým myšlením a především odvahou propátrat své stíny, umožňuje vítězství ducha nad tělem. Vnitřní práce na sobě samém a přijetí všech aspektů vedoucích k tělesným symptomům jeho diagnózy vnímám jako velmi inspirující a zároveň potvrzující psychosomatické propojení člověka. Matúš je člověk, který ve své terapii již pouze doplňuje mezírky v mozaice své introspekce, kterou pracně a statečně sestavoval sám. Je typ klienta, který je pro mne velmi inspirativní a lidsky obohacující v každé naší konzultaci.

Matúš mi pomohl dát věci do souvislostí. Pomáhá mi objevovat moje traumata či zranění z dětství a dávat je do souvislostí s tím, co prožívám a co se mi děje v mém životě. Pochopila jsem kvůli němu, proč se mi v životě dějí některé věci, proč se některé opakují, proč v těle cítím nějaký nekomfort či bolest a co se mi tím tělo snaží říct. Také mi pomáhá vše přijmout a pustit, aby mě to už dál  nezatěžovalo.

Matúše znám od dětství. Chodili jsme spolu do sboru. Líbil se mi. Byl něčím zvláštní a jiný než ostatní. Byl velmi inteligentní a zároveň takový tajemný. Tehdy jsem nevnímala žádné zásadní problémy, možná kromě hlubokých kruhů pod očima. Bylo to nevinné dětské, ještě ničím nezatížené, kamarádství.

Pak jsme se potkali po letech někdy koncem puberty. Byl zase jiný. Dospívali jsme. Oba jsme měli společná témata o čem si povídat. Kromě jiných i rodinné, někdy kruté, zkušenosti z našeho dětství. Tehdy jsme hodně pili a kouřili a  občas to bylo za hranou. Byl to obranný mechanismus, stejně jako maska, kterou jsme nasazovali při komunikaci s  lidmi, což někdy působilo možná arogantně nebo povýšeně. U Matúše v rodině hrály hodně roli peníze. Myslím, že jeho rodiče byli úspěšní podnikatelé a byl zvyklý žít asi poměrně v luxusu. Poměřoval se stále s ostatními. Snažil se být stejně úspěšný a bohatý, ale myslím si, že ne proto, že by to opravdu chtěl, ale proto, že se to od něj vždycky očekávalo. Ale možná tehdy jako by ty věci, co ho obklopovaly, dělaly takový zdánlivý polštář na jeho rány. A alkohol byl dobré analgetikum… Nedokončená vysoká ekonomická škola toho byla příkladem. Myslím, že cítil tlak, že musí být nejlepší, ale přitom ho to vnitřně nenaplňovalo. Možná by toužil dělat jiné věci, studovat jiný obor, ale nikdo mu zřejmě neřekl – jdi si za svým snem, my tě podpoříme. Nemusíš nosit samé jedničky, záleží hlavně na tom, abys byl šťastný.

Postupem času, kdy se Matúš víc a víc devastoval, chátraly jeho tělo i jeho duše. Vypadal vysátě, bez energie a bez životní jiskry. A jakýkoliv nezdar s nějakou holkou nebo hádka s jeho otcem byl o to větší důvod se ničit alkoholem. Myslím, že cítil obrovskou bolest, ale nevěděl co má dělat, za kým jít, jak si pomoct nebo si říct o pomoc. Toužil po objetí svých rodičů, pochopení ve chvílích, kdy člověk dozrává, podpoře ve chvílích, kdy zažívá první vztahové nezdary nebo je citově zmatený. Potřeboval někam směřovat, najít smysl svého života, někam skutečně patřit. Možná proto si hledal místo a uznání v klubu motorkářů, kterým dělal dokonce prezidenta. Byla to dočasně jeho náhradní rodina. Ale jako by se stále motal v sebelítosti a v hledání vztahu ke svým rodičům. Hluboko uvnitř jeho duše plakala, ale navenek se snažil být hrdina. Pláč je přece jenom pro děti…

Jednou se mi Matúš svěřil, že začíná mít obavy o svoje zdraví. Má podivný třas v rukách a  začíná se mu zhoršovat zrak. Říkala jsem si, že to snad nebude tak vážné, jak nastínil. Bohužel výsledky testů za nějaký čas potvrdily Matúšovy obavy.

Vlastně ani nevím přesně jak je to dlouho, co má Matúš diagnózu roztroušené sklerózy, ale je to už mnoho let a za tu dobu se z něj stal nový člověk. Skutečný Matúš, který se rozhodl, že se uzdraví vlastní vůlí, pílí a cílevědomostí, bez léků a za to ho neskutečně obdivuji. A co je na tom nejvíc fascinující, že sklízí ovoce. Šel hluboko do svého nitra, což není vůbec jednoduché. Rozklíčoval sám, i za pomoci terapeutů, velmi komplikované situace, které se udály v jeho dětství i v prenatálním věku a které se mu uložily hluboko do podvědomí jako negativní zkušenost a staly se z nich obří stimulanty stresu pro jeho tělo. Postupem času a vůbec ne jednoduše našel svou hodnotu, začal se mít rád, začal brát věci tak jak jsou, začal si vážit maličkostí a našel pokoru. A skrze ten čistý a pravdivý pohled na svět se zlepšily nejen vztahy s rodinou a s přáteli, ale i jeho fyzické schopnosti. Zrak, chůze, třes, jemná motorika atd. Ano, pořád žije s těmito omezeními, ale staví si sám dům, jezdí autem, chodí na dlouhé túry po horách… Takže když člověk něco opravdu moc chce, má silnou vůli a možná i víru, tak to jde. Bez urputnosti, přirozeně, což byla další součást této nelehké cesty.

Matúš ví, že přijdou další pády v jeho životě, jako třeba přišla chvíle, kdy se po borelióze musel dokonce posadit na vozík a musel si přiznat, že v tu chvíli se prostě na nohy nepostaví. Dobře ví, že jeho cesta nebude vždycky hladká a zalitá sluncem, ale důležité je, že už umí přijmout dílčí neúspěchy, nebere to jako celkovou prohru, netrestá se za ně a umí si už říct o pomoc. Že našel smysl v životě, vrátil se zpátky sám k sobě a zažívá zase radost. Myslím si, že došlo k odpuštění nejen rodičům, ale i sobě sama a to je skutečný lék pro naše duše. A tak jak je mi Matúš celý život nejen velkým přítelem, ale hlavně velkou inspirací, věřím, že by mohl být inspirací všem lidem, kteří zažívají podobné příběhy.

Matúš mě nadchl od prvního okamžiku našeho setkání. Viděla jsem muže, který kráčí omezenou chůzí, ale se silnou energií, která přebila omezení. Jeho nadšení do tvoření života, hledání cesty, jak jít dál a využívat všechny možnosti si pomoci bez běžné medicíny mě ubezpečily, že i já jdu svou ojedinělou cestou a věta „jsem rád, že potkávám dalšího jednorožce,“ mi vyrazila dech. Matúši, díky.

Miluju Matuše. Jeho čistotu otevřenost odvahu a schopnost mluvit o své nemoci.

Ahoj Matooshi❤️. 

Tvůj příběh je velkolepý. 

Je to příběh o odvaze a samostatnosti. 

O touze být sám sebou a se sebou. 

Když jsem Tě potkala poprvé ve Viničné, na mé úplně první “akci” s RS pacienty, první šly Tvé boty 😂😂
a pak Ty. Mluvil jsi klidně a dlouho. 

Tvá kondice byla celkem dobrá, ale dnes jsi úplně jinde. Dokázal jsi hodně věcí, mimo jiné oslovit i druhé bytosti. Jsi milý a přátelský. 

Jsi inspirativní. Nebojíš se jít proti proudu nejen medicíny, ale i životních šablon. 

To zaslouží obdiv. Věřím Ti to. Tvoje síla bojovat a nevzdat se, je pro mě velmi kouzelná a dává mi naději.

Pro mě jsi tedy NADĚJÍ, že to jde jde a je to jen o nás, jak to uchopíme . 

Přeji Ti mnoho zdraví a jsem ráda, že jsem Tě poznala. ❤️

Pana Matúše jsem poznala zhruba před třemi lety jako klienta v našem psychosomatickém programu. Přiznám se, že na první dojem působil velmi svérázně a podvědomě jsem se připravovala na možné střety – jsme totiž oba silné osobnosti, tehdy navíc zdánlivě z úplně jiných světů.

O to větší bylo mé překvapení, jak rychle jsme k sobě skrze vzájemnou úctu a respekt našli cestu. Matúš dokáže své názory a postoje komunikovat naprosto nekonfliktně. Umí druhým naslouchat s opravdovým zájmem a poskytovat empatickou verbální i neverbální odezvu. Mnohokrát mě překvapil svou moudrou pokorou, odvahou se otevřít a schopností sdílet. Skvěle si hlídá funkční hranice, nenechá sebou manipulovat a sám s druhými nikdy nemanipuluje.

Na začátku jsem zkrátka přehlédla to nejpodstatnější – že je to nesmírně milý a autentický mladý muž. Jeho kreativita, cílevědomost a neustálý zájem o nové věci jsou pro mě velkou inspirací. Jsem vděčná, že jsem ho mohla takto blízko poznat. Každá diskuse s ním je pro mě radostí a věřím, že jsme se navzájem profesně i lidsky velmi obohatili.

 

Děkuji, že jsem přes Tebe mohla vidět svůj svět pomocí tvých očí a tvého úsudku. Tvoje názory mě vždy zajímaly a byly pro mě důležité…  

Děkuji Ti za okamžiky, kdy jsem cítila, že mě vidíš takovou, jaká jsem, a že jsem dost dobrá.

Jsi empatický, vnímavý, milý, hezký, samostatný… 

Ano to je to veliké slovo! Obdivuji tě za Tvoji samostatnost, protože nejsi úplně zdravý, ale i tak se o sebe umíš postarat.

 

1/ názorný příklad toho, že síla vůle je reálná a přináší výsledky

2/ obdiv k tomu , že jsi to nevzdal

3/ mám radost z každého tvého pokroku (motorka a výstup na Sněžku)

4/ pro mě pragmatika zajímavý vhled do světa jiných a vlastně původních a přirozených možností, které nám dává příroda a naše mysl

Uvědomění přes Matúše – Skvělá investice do vlastního života!

Chci touto cestou vyjádřit obrovskou vděčnost za to, co pro mě Matúš díky jeho životním upříběhu za poslední rok udělal. Jeho práce mě podpořila na mé cestě, kdy RS mi doslova obrátila život naruby –  nyní mohu s klidem říci, že v tom nejlepším slova smyslu.

Před více než rokem, jsem řešila neustálou únavu a chaos v hlavě. Díky jeho společným setkáním jsem mohla kompletně transformovat přístup k vlastnímu tělu a zdraví. Jeho kniha pro mě byla a je pořád podporovatelem na mé cestě. Pomohla mi pochopit, jak úzce je propojená fyzická kondice s naším podvědomím.

Co mě naučil a co jsem si díky němu uvědomila:

•⁠  ⁠Práce s podvědomím: Pochopila jsem, jak mě blokovaly staré vzorce myšlení a jak je úspěšně přenastavovat, když nastane správný čas.

•⁠  ⁠Naslouchání tělu: Naučila jsem se vnímat varovné signály těla dřív, než propuknou v nemoc.

•⁠  ⁠Sebehodnota: Uvědomila jsem si, že investice do vlastního zdraví a psychické pohody není sobeckost, ale nutnost.

•⁠  ⁠Disciplína s trpělivostí: Ukázal mi, jak zavádět zdravé návyky bez tlaku a stresu.

Dnes se cítím zdravější, silnější a mentálně mnohem odolnější. Pokud někdo hledá skutečnou, hlubokou změnu a ne jen povrchní rady, jeho tvorba a kniha jsou ta nejlepší volba. Děkuji za všechno!

Nikola Grygarová

Tuto knížku jsem si už přečetla několikrát a stále se k ní ráda vracím. Je to takový milý průvodce životem, obzvláště, když má člověk pocit, že věci nejdou podle jeho představ, že je “všechno špatně”.
Je to inspirativní čtení, laskavý pohled na život, na svět a hlavně na sebe samého.

Matoosh sdílí své osobní poznatky, postřehy, pocity, myšlenky. Text knihy je velmi osobní, zároveň je ale až překvapivě univerzální. Každý člověk je jiný, ale možná se všichni někdy potýkáme s obdobnými pocity – bolest, frustrace, strach, vztek, lítost… Zná to asi každý.

Cesta životem může být trnitá, Matoosh se na ni však dívá s nadhledem i pokorou.
Z knihy čiší láska k životu, radost, optimismus a síla.

Text je velmi jednoduchý, prostý, upřímný. Spíš než klasickou knihu připomíná osobní deník, pohled do vlastního nitra, zápisník moudrých myšlenek, lapač inspirací…

Díky :)

Mé rozhovory s Matúšem

Nejsem osobou, která by se snadno svěřovala. Jedním z mála lidí, s kterými mi to jde, je Matúš.

I když se mi v tichu soukromí zdá, že „o tomto přece nemůžu s nikým mluvit,“ najednou je TO venku a já zas a znovu zjišťuji, že názor Matúše mi vnáší do duše klid a tak nějak se mi dýchá opět lehčeji.

Ve své leckdy nejednoduché situaci dokáže věci přehledně analyzovat a následně ukázat, jak ze svých vnitřních bojů vyjít silnější.

Protože on sám je silný a důvěryhodný.

Při našich setkáních si musím ale dávat pozor na jednu zásadní věc – abych já sama nebyla povrchní a nemluvila něco jen proto, aby nebylo ticho. I z tohoto důvodu jsou chvíle s Matúšem vzácné, přínosné a obohacující.

Snad to platí i obráceně ode mě k němu.