A někdy to musíš vymyslet úplně znovu
Přijmout = přestat se toho bát.
Smrt, ochrnutí, slabost, neschopnost se o sebe postarat.
Nejhorší byl strach ze slepoty, když jsem ztrácel zrak.
Neviděl jsem mobil, obličeje, značky, menu v restauraci.
Můžu pracovat jen s tím, čemu jsem se přestal bránit.
O čem je tahle stránka?
Jak jsem vstal z vozíku a naučil se stát a chodit?
Jak mi přestaly vypínat nohy při každé rýmičce?
Jak jsem obnovil svůj zrak?
Jak jsem překonal svou strašnou únavu a slabost?
Jak jsem obnovil svou řeč a sílu mého hlasu?
Jak jsem se před čtyřicítkou naučil chodit na záchod?
Jak jsem se naučil psát, holit a čistit si zuby?
Jak jsem pochopil, že zdraví je to nejdůležitější, takže kolem něj potřebuju poskládat celý svůj život?
Nebo že se mám opravdu krásně a mám sakra moc za co být vděčný?
- Já jsem vytvořil svou nemoc
- Já ji můžu zvrátit
- Není důležité, jak to udělám
- Nevím, jestli se mi to povede, ale co bych jako dělal lepšího
Musel jsem si nechat pomoct
Začít cítit své emoce
Teprve pak můžu pochopit, že část mých emocí nemá žádný důvod a už mi jen škodí
Tyhle věci nejvíc pomohly mému sebepoznání
ROZBALÍ textový popisek a VIDEO obsah
Se přece umím najíst!
A nikomu co měsíc nebudu dávat peníze.
Na to nemám peníze!
No, jenže pak mi došly nápady.
A já se rozhodl zkusit cokoliv.
V našem jídle chybí pár základních věcí.
Bez nich nemůže ani tělo, ani hlava, fungovat správně.
Jenže to se někdy dost blbě rozlišuje.
Zvykli jsme si na svůj režim a toho se za každou cenu držíme.
Většinou neděláme chyby, o kterých víme.
A co ty, o kterých nevíme?
Nemáš problém, říkáš? To je skvělé!
A u toho jsi nejspíš dost mimo ideální stav.
Na to jsou dnes domácí krevní testy a nezávislé laborky.
Do auta taky liješ kvalitní olej místo fritovacího.
Tak proč ti to nestojí za to dávat to nejlepší tomu nejcennějšímu, co máš?
Detaily osobně. A ano, je to legální. ;)
Jen veřejně se hodně věcí nedá říct.
Vědomý život je „vědět, co cítím“
Zklidnění těla i mysli otevírá dveře
Název je strašnej, jenže je to poklad.
Lehneš si, terapeut na tebe položí ruce.
A pak se můžou dít velmi výjimečné věci.
Musíš zastavit svoje kolečko, abys celý zpomalil.
Kdy jsi naposled slyšela zpěv ptáků?
Nejde o tu kulisu.
Jde o to, že příroda zklidňuje.
Její ticho umožňuje slyšet sebe.
A když konečně víš, co cítíš,
můžeš s tím pracovat.Třeba pochopit, že se tím vůbec nemusíš trápit.
Teplá voda přirozeně a nevyhnutelně působí na lidské tělo i mysl.
Nechat se hýčkat terapeutem, vznášet se v té teplé vodě
a jen vnímat tu lehkost a bezpečí.
Tělo a mysl se uvolňují zároveň, a tak se v tom uvolnění navzájem podporují.
Neocenitelný pomocník v sebepoznání, podobně jako „kraniálka“ trochu výše.
Dechové techniky obrací pozornost z vnějšku (denní koloběh) dovnitř
Rázové techniky nebo jemné techniky (někdo zkusí i holotropní dýchání)
zklidňují různými cestami mysl i tělo.
Nevěděl jsem, co potřebuju, tak jsem zkoušel.
Zkusil jsem rázové (spojené s otužováním) i jemné (spojené s půsty).
Jednou tak, pak onak – jak se mi jen chtělo!
Nemusím zalézt do jeskyně, abych cítil sám sebe.
Je to jen rozhodnutí – a dělám to pro sebe.
V samotě vyplavalo všechno, před čím jsem utíkal.
Čeho jsem se bál, ale nechtěl si to přiznat.
Chvíli jsem zkoušel utíkat.
Pil jsem, rutina založená na hospodě.
Pak mě to přestalo bavit
a radši jsem na sobě začal makat.
JÁ jsem nejdůležitější ve svém světě.
Jako v letadle – nemůžu chránit lidi okolo,
když umřu.
A krůček po krůčku jsem změnil celý svůj svět
Zeptal jsem se sám sebe: Přirozené je zdraví a štěstí,
Tak jak jsi sakra udělal, že jsi nešťastný a skoro nemáš sílu se o sebe postarat?
Práce s tělem
To není jen o svalech a fotkách z obálek časopisů.
Pohybem a cvičením okysličuješ, promazáváš, vypínáš mozek.
TĚLO JE POKLAD
Jestli za něj necítíš vděčnost, potřebuješ se zamyslet.
Nebo chceš zažít, jaké to je, když tělo nefunguje?
Ne. Nechceš. Věř mi. :)
Nepotřebuju plavat mezi krami.
Ani cvičit dechové techniky.
Prostě na závěr sprchy pustím studenou vodu.
Jedna ruka, druhá, levá noha, pravá.
A když chci, tak potom záda, pak břicho a pak hlava.
Prý to posiluje oběhový systém,
ale taky určitě nebudeš myslet na nic jiného. ;)
A to jsem se studené vody DĚSIL!
Stačí postupně, je to i o zvyku.
NIKDY bych nevěřil, že to budu dělat.
Jenže udělal a pro moje poznání sebe sama to je dodnes přelom.Co všechno moje tělo dokáže??
Mám kamaráda, který mě tím provedl.
Bezmezně mu věřím, protože desítky let lidské tělo
studoval v ohledu bojových umění.Neměl jsem ani jeden puchýřek,
a to se mi jeden uhlík zasekl mezi prsty.Byl jsem dokonale střízlivý. Žádné drogy.
JEN PŘEPNUTÁ MYSL!
Práce s myslí
Vědomý život = UVĚDOMOVAT SI, co cítím.
Absolutní základ mojí práce s myslí!
NIC není důležitější, než TVOJE pocity.
NIKOMU nic nedlužíš.
MÁŠ PRÁVO se cítit, jakkoliv se cítíš.
Když to víš, můžeš s tím pracovat. :)
Libovolně to měnit.
NEMÁME povinnost dělat cokoliv,
s čím nesouhlasíme.
A ZMĚNIT můžeš kterýkoliv
ze svých dosavadních názorů.
Že to tam bylo doteď, NEZNAMENÁ,
že to tam musí být dál.
Chceš se stydět za to, že chodíš k psychoterapeutovi?
Že ti profesionál pomůže se sebepoznáním?
Nebo za to, že na sobě nepracuješ
a svoje dětské křivdy házíš těm, které miluješ?
Nebo budeš těžit ze zkušeností někoho,
kdo má ne zrovna jednoduchý výcvik, zabývá se tím denně
a klidně už velmi dlouhou dobu?
NE, nemusí ti sednout každý terapeut.
A kvůli tomu to chceš vzdát? Samozřejmě můžeš. :)
90%+ své osobnosti si nepamatuješ. Nic ve zlém, to máme všichni.
Práce s vlastním podvědomí je běh na trošku delší trať.
Jenže každý krůček dělá ze světa hezčí místo. Jednou provždy.
BUĎ CHYTŘEJŠÍ než Matúš a nech si pomoct, prosím.
Na řemeslo si taky zaplatíš fachmana
a nejsou všichni z nich stejně dokonalí.
Bojíme se jen toho, co neexistuje
Strach tvoří úplně stejně jako záměr.
JENŽE TÁHNE ZA DELŠÍ PROVAZ
90% vlastní osobnosti si neuvědomujeme.
Říká se tomu Podvědomí.
Že si ho neuvědomujeme, NEZNAMENÁ, že tam není.
STRACH je normální a mnohdy prospěšný.
JENŽE někdy je to jen vnucený a zapomenutý zbytek naší výchovy.
KAŽDÝ strach se dá přijmout.
NĚKDY se bez toho vůbec nedá pohnout dál.
VIZ moje slepota.
MŮŽU přijmout i tu nejděsivější představu.
PŘIJMOUT a UVĚŘIT, že si poradím s čímkoliv.
Jako vždycky doteď!
A NEJLÉPE:
VŮBEC SI NEMUSÍM PŘEDSTAVOVAT,
CO NECHCI!
Začni od toho, co pálí nejvíc
Všechno najednou vyřešit nemusíš a stejně to málokomu jde
Taky je běžné nevědět, jak ses dostal(a) tam, kde právě jsi
UŽ TEĎ jsi dál, protože víš, že to jde!