Svět je zrcadlem mého podvědomí. Myslím si to nebo spíš žiju podle toho, protože tím pádem mi ze života veeelmi postuně mizelo zlo.

A mizelo ze dvou důvodů:

Zaprvé já jsem dostával příležitosti s těmi situacemi, kde jsem s ho viděl, se vyrovnávat. Protože dokud je to v mém podvědomí, nebo dokud to bylo v mém podvědomí, ty situace se opakovali a opakovali naprosto nemilosrdně a kolikrát i s gradaci.

Tak dlouho než jsem byl donucen, tím či oním způsobem, svůj názor změnit.

Zadruhé protože v momentu, kdy to pochopím, stejně jako třeba pochopím ataku, ona ztrácí svůj účel a může odejít.

A tam se dostáváme k tomu, že si vybírám svůj svět. O tom tak kniha je, protože ona reaguje na omyly, které jsem v sobě měl a které jsem opustil.

A je to jenom o připuštěni toho, že svět vlastně může ve skutečnosti, což je dost ošemetná věc v případě lidské mysli, být úplně jiný než jsem si o něm myslel třeba 30 let.

A zároveň svět, lidmi počínaje, mi to podvědomí ukazuje. On mi říká, co v něm je špatně.

Protože já beru svět jako něco, co původně bylo šťastné, zdravé, bohaté, velkorysé. A pokud tomu umět tak nebylo, tak chyba musí být ve mně, ne ve světě.

Jiná věc je sebepřijetí, ale s tím se to podle mě nevylučuje.

Takže svět je zrcadlem mého podvědomí a já vám moc přeju hezký svět a hodně štěstí při jeho objevování.