Recidivy jsou zlo. Pro mě. Možná pro vás taky.

Recidivy ale skrývají příležitost, protože když se mi povede spojit cestu (ven) z jevu, nazvu to obecně, a recidivu, tak někde ta cesta ven je. 

Když, dám příklad, se mi povede pohnout atakou, a ona se vrátí, je to recidiva. Stejně jako jsem to měl se závislostmi třeba na nikotinu nebo alkohol. Ale já už mám tu první půlku. Já mám tematicky, co potřebuji udělat, abych vykročil ven.

No a pak je druhá půlka a co jsou ty recidivy. Když se mi objeví recidiva, tak si to přeložím jako že mám pátrat ještě víc, ale můj směr je správný, pokud se mi povedla už ta první půlka: opustit to – cokoliv chci opustit ve svém životě, vyléčit, nazvěte to, jak chcete.

A proto recidivy jsou sice o frustraci – pozor, souvisí to i s pocitem, že jsem špatný: člověk, syn, cokoliv, doplňte si, protože dokud je to součástí té mé cesty, tak mě to nečiní horším.

Jenom je to ta cesta. A recidiva mi pomáhá, a tam to přestává být zlem, abych pátral dál. Protože já vím, to je první polovina, že ta cesta  ven existuje. 

Recidiva, pokud si to nevyberu, zlobí nad sebou hůl, recidiva není důkaz, že to nejde.

Já si vybírám, že jde všechno. Je to jenom otázka času. A protože nevím, kolik času mám, tak to můžu zkoušet donekonečna.

Pokud bych si připadal špatně, že se mi to znova nepovedlo (a to je celkem nasnadě a dělal jsem to hodně dlouho), je to z toho důvodu, že si připouštím vlivy zvenku. Připouštěl jsem, že mě někdo hodnotí.

Ale mě to horším nečiní. 

A že se mi něco nepovede, no tak chodit jsem se učil taky asi déle, jak den. To je přirozené. 

A každý člověk jde svojí rychlostí a pozná různé množství věcí. Proto nejsem lepší, když poznám víc než někdo jiný a nejsem horší, když poznám míň než někdo jiný.

A proto je recidiva jenom další příležitost.

Znova: pokud se mi povede pohnout s tou první půlkou (první půlka budiž zlozvyk, ataka, bolest, cokoliv co by mě trápilo), už mám první půlku.

A když přijde recidiva, já už jsem o tu první půlku dál a mám na co navazovat.

Hodně štěstí z vašimi recidivami a hodně štěstí se schopností se neobviňovat. To mi škodilo a tížilo mě to mnohem víc než samotné pokračování třeba toho zlozvyku, třeba toho kouření. 

Horší byla to sebenenávist která vycházela ze šíleného pocitu, že za nic nestojímA když to zvládnu já, vy můžete taky. Ať se vám to podaří!