Project Description

Textový přepis videa:

Dobrý den,

Já jsem už delší dobu chtěl udělat video na téma autoimunitních poruch, anebo se rovnou můžeme zaměřit i na fenomén roztroušené sklerózy. Na úvod je potřeba říct, že jsem si musel udělat jasno v pár věcech: Zaprvé to, že mi doktor oznámí nějakou diagnózu, dá se říci obecně, neznamená, že to je trest. Trest vypadá jinak. A tak jsem přemýšlel, jak jinak to pojmout a to nejlepší, na co jsem přišel, bylo udělat ze svých autoimunitních poruch svého učitele.

Dopadlo to výborně, aspoň do té míry, že nemám žádnou medikaci, asi od svých patnácti let, a ty problémy postupně odezníváM. Je důležitá tahle první osoba (slovesa, pozn. editace), protože sice moji doktoři to nazývají odeznělO (pasivně, pozn. editace), ale já v tom vidím svou zásluhu, a ta zásluha spočívá v té vědomé práci se sebou, se svým myšlením, s vnímáním svého světa. A pro ty, kteří mají zájem dozvědět se trochu víc, proč to tak je a nač to tak je, tak vám můžu doporučit svou knihu Vybírám si svůj svět. Tam je hodně principů, které je potřeba si ujasnit ještě před tím, než začnu s nějakou, dejme tomu autoimunitní poruchou, prostě sám v sobě cokoliv dělat.

No a co se týče mých autoimunitních poruch, já mám zkušenosti s alergií, s atopickými ekzémy a s tou roztroušenou sklerózou.

Atopické ekzémy jsou zajímavé hlavně z toho důvodu, že se projevovaly na mé kůži, to znamená (myšlenkový postup byl): Kůže je hranice mezi mnou a mým okolím, a pokud moje kůže reaguje nepřirozeně, nějak přehnaně, což ten ekzém je, on vytváří nějakou vrstvu, která tam normálně není, a moje mi tím pádem ukazovalo, že něco v ní mám nesprávně. Nesprávně vnímám svoje okolí (řeším věci, které tam nebyly, pozn. editace). Bylo tam hodně strachu, byla tam snaha kontrolovat svoje okolí, a když jsem tyhlety věci pustil, tak ty příznaky prostě centimetr čtvereční po centimetru čtverečním odezněly.

Roztroušená skleróza je zajímavější určitě v tom, že má zaprvé různorodější ty příznaky a zadruhé, že těch příznaků je vícero typů. Můžu začít u sebe od nohou, kdy jsem totiž měl omezený cit na vícero místech těla. A tenhle omezený cit jsem se snažil přiřazovat určitým oblastem svého podvědomí. Zjistil jsem například, že levá noha se týká obecně příjmu, mateřské energie (Země/životní prostředí, pozn. editace) a mého okolí. To znamená – levá noha, pro mě, a já jsem pravák, a jsem MUŽ. Tyhle dvě věci v tom můžou hrát roli, už jsem se s tím taky setkal (u jiných lidí, samozřejmě). Takže levá noha obecně je příjem. Když mě opouští citlivost na nějaké části té levé nohy, tak to znamená, že mám nesprávně nastavené vnímání svého světa obecně („něco v něm necítím“, pozn. editace). A toho, co mi přináší, třeba.

Zatímco pravá noha se v mém případě týká výdeje energie, nějakého mého působení, takové mužské energie. I tam jsem zaznamenal sníženou citlivost. A to je první typ ataky: Snížená citlivost. U té se můžeme bavit ještě dál o jiných částech mého těla, to znamená (zmíním): ruce, jmenovitě dlaně, to znamená zase kontakt s tím, čeho se dotýkám. Zmíním obličej. Ten jsem nedokázal přesněji přiřadit v tom podvědomí, ale vy mi s tím určitě pomůžete a nebo to vymyslíme spolu.

Druhým typem atak je bolest, kterou jsem zaznamenal. Ta bolest se zase týká nějakých dalších částí mého okolí. V mém případě se ukázalo, že bolest, například kloubová bolest na levé ruce se týká mojí maminky, na pravé ruce se týká mého otce. Bylo to dost intenzivní. Mě bolelo pravé rameno. Asi čtyři dny jsem se kvůli tomu nevyspal, nicméně v momentu, kdy jsem pohnul s nějakou zásadní částí vztahu k mému tátovi, se kterým jsem to míval dost komplikované (kdysi), tak ta bolest úplně odezněla do úplně původního stavu. Nemůžeme se bavit o nějakém zranění, o nějaké fyziologické změně, kterou bych způsobil třeba pádem ze schodů, to znamená bavme se o tom, že to je neurologického původu a že vzhledem ke spojení toho času, mojí změny v myšlení a toho jevu, té bolesti, to těžko přiřadit něčemu jinému.

Dalším typem změny, který mě potkal, se kterým jsem se setkal, bylo „otočení smyslů“. Teď ve významu „teplo-zima“, „pohlazení-řezavá bolest“, to znamená obecně jsem měl problém vyhodnocovat věci, které se mi dějí (na smyslové úrovni, pozn. editace). Tohleto jsem si interpretoval a díky tomu tu ataku vlastně… nabízí se „potlačil“, nabízí se „vyléčil“, ale nemyslím si, že byť jedno z těchhle dvou by bylo nějak přesné (sorry, přeřek). Ale každopádně tenhle typ atak byl hodně strašidelný, protože když si na sebe pustím studenou vodu a cítím vařící, anebo naopak pustím teplou a cítím ledový chlad, tak je to docela náročné na psychiku. Stejně tak když mě třeba chtěl pohladit po tváři a já jsem měl pocit, že mě tam řeže žiletkou, nebo něco takového úplně absurdního, tak zase je to docela rána na psychiku.

Dobrá zpráva je, že i tohle jsem opustil – a opustil jsem to ve chvíli, kdy jsem si v sobě trošku porovnal, že se mi třeba nic špatného neděje, v tom mém okolí. (nesprávné vyhodnocování dějů kolem mě, pozn. editace). Uznávám, je to nadýl, ale ten princip, pro teď, je to hlavní.

Posledním typem ataky, který bych tady chtěl zmínit, jsou komplikace se zrakem a potažmo s rovnováhou. A teď to má vícero rovin. Jedna věc je fyzický zrak, to znamená „něco vidím“: vidím dobře, nebo vidím špatně, nebo vidím rozostřeně, nebo vidím do dálky, nebo vidím naopak jenom na krátkou vzdálenost. Tohle jsem si přeložil jako že se nesprávně na věci dívám. To tělo mi to zase reflektuje, jako vždycky, to znamená ten fyzický jev mi dává myšlenkovou inspiraci a s tou myšlenkovou inspirací, formou hry, já se dál snažím pracovat.

Formou hry z toho důvodu, že můžu vymyslet mnoho způsobů, které nefungují. Ale potom, když najdu ten, který funguje (vsuvka: krom toho, že i ty, které nefungují, mě nevyhnutelně posouvají), tak ta náprava toho stavu je velmi rychlá a velmi důkladná. To znamená: Podle toho, jak pochopím každou inspiraci, která mi takhle přijde, je to přímo úměrné zlepšení toho stavu.

A já se těším na vaše komentáře a nápady a věřím, že si třeba koupíte knížku a společně se posuneme dál.

Tak se mějte krásně!